Do hor jezdím už pěknou řádku let. Nejprve s rodiči a upřímě řečeno, moc se mi to tenkrát nelíbilo. Již přesun embéčkem ze Šumavy do Tater byl zážitek. Spalo se ve stanu v kempu a nepořádek a hluk v noci byl již tenkrát nic moc. Léta plynula a člověk jako dospělý začíná mít touhy něco podniknout. Vzpomínky z dětství napovídaly, abych to ještě s horami zkusil. Byla druhá polovina devadesátých let a u nás existovala spousta cestovních kanceláří s outdoorovým programem. To jsme vydrželi asi pět let. Bylo to fajn, ale začalo nám vadit, že si nevybereme spolucestující, že na místech, která se nám líbí, se zdržíme jen krátce a naopak, na místech, která nám nic neříkají, jsme až příliš dlouho. A opět kempy....
Dalším logickým krokem bylo tedy vyrazit na vlastní pěst. Takto jezdím už více než dvacet let. Pomylu-li leteckou výpravu na Kavkaz, tak vlastně všechno ostatní bylo autem a v drtivé většině pod stanem. Občas je opravdu nepříjemné počasí, průtrže mračen, zima, vítr, mlha, to jepak bydlení postřechou moc fajn a asi i nutnost. Nejprve jsme jezdili na týden až dva. Později se nám to zdálo málo a začli jsme dovolené protahovat. Buď stihneme dvě po zhruba třech týdnech a nebo volíme jednu dlouhou, nejdelší byla 55 dnů. Na některýchmístech se hledá místo pro stan velice dobře, na některých hůře a párkrát máte dojem, že to není možné. Všechny pozemky oplocené, nebo ostrý kámen, případně je trávník tak zaneřáděn od zvířat, že bychom spali skoro na hnoji.... a to jsou ty chvíle, kdy zoufáte, láteříte a ztrácíte čas, mezitím se setmí a stavíte stan po tmě a vaření je taky na draka.
Před několika lety jsme viděli skupinku německých turistů. Kteří měli s sebou střeší stany. Napřed jsme jen mávli rukou a říkali si, že kdo by lezl na horu a v noci na záchod dolů. A než to postaví a pak zase složí.... Ale když jsme zase veče dlouze hledali místo pro stan, řekli jsme si, teď by ten střešní stan byl fajn. Uteklo pár dalších sezon a stan si pořídil kamarád, líbil se nám, ale cena nebyla zrovna nejmenší. Odbyli jsme to doma slovy, že nejsme žádní masňáci a stan je stan. A na další dovolené jsme si říkali každý večer, teď bychom jen zastavili a spali. Viděli jsme už, že postavení stanu jsou dvě minuty, už je uvnitř rozestláno a ráno to samé, to by byla úspora času. A bylo rozhodnuto.
Před Vánoci jsme si stan objednali, ale jak už to bývá, covidová doba nám nepřála a už to vypadalo, že se do dovolené stanu nedočkáme. Chtěli jsme ten nejlepší. Žádné kompromisy, takže volba byla James Baroud. Velikost matrace 200x140 cm nám přišla pro dva tak akorát. Nakonec jsme v červenci 2021 vyrazili do Černé Hory a Albánie opět jen se stanem. Celou cestu jsme si říkali, jak to mohlo být v pohodě, kdybychom stan už měli. Naštěstí po návratu na nás už stan čekal a mi vyráželi za týden do našeho oblíbeného Rumunska. Rumunsko je země zaslíbená, kde nikdy nebyýval problém se stanováním, ale časy se mění a občas na nějaká omezení můžete narazit i tady. Byla to má již 29 cesta do Rumunska a byla to paráda. Všechny výhody střešního stanu, které jsme si představovali, se naplnily. Můžete jen téměř do tmy, zastavíte na místě, kde je klid, nejlépe bez lidí a trochu schovaní, nevadí vám kameny, nevadí vám místo po kravách a ovcích. Za dvě minuty je spaní připravné a ráno je zase velice rychle zbaleno. Při spaní v autě se sráží vlhkost na okénkách, když je trochu stáhnete otravují vás komáři. Když jsme cestou do Rumunska spali v Maďársku na mokřinách v oblasti Tokaje, bylo všude kolem neskutečné množství komárů. Ve stanu jsme si otevřeli okénka a nechali jen síťku, kolem dokola to jen hučelo, ale my měli pohodu. Bylo skoro 30 stupňů celsia a přes síťku profukoval příjemný větřík. K ránu bylo chladněji a tak se jen přivřela okénka. Výhledy na okolní krajinu ze střechy auta byly moc fajn. Byli jsme zvědaví, jak to bude, až přijde nepřízeň počasí. A ona se dostavila. Když v noci pršelo, ve stanu bylo krásně sucho a když jsme spali ve Piatrou Secuiului, přišla v noci bouře, poryvy větru lomcovaly autem, ale stan se ani nehnul, byla doslova průtrž mračen, ale ve stanu opět ani kapka. Zkrátka si nemůžeme Barouda vynachválit. Litujeme jediného, a to, že jsme si tento stan nepořídili dříve. Už teď se těšíme na další sezonu.
